Notorický pozitivista, náruživý sportovec, milovník dobrého pití a jídla, který nikdy nezkazí náladu. Vyskytuje se v Prostějově.
Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Děti mám 2: syna Patrika, kterému je 15, a dceru Natálii, které bude 8.
Co spolu děláte nejradši?
Jelikož je Patrikovi 15, tak už nejraději dělá vše sám a společným hrám se spíše vyhýbá. Natálka je univerzální a většinou spolu jedeme v tom, co je zrovna in.Od malování přes karty a Hannu Montanu až po návštěvy občerstvovacích stanic s dětskými hřišti ve formě venkovních zahrádek. Třeba právě teď se věnujeme novému členu rodiny – štěňátku Molly.
Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Páťovo první slovo bohužel neznám, u toho jsem ještě v té době neasistoval. U Natálky si nejsem jistý, jestli to první znamenalo máma máma nebo mámámámá, ale podle toho, jaký je to maminčin mazánek, tak asi to první.
V čem teď tvoje děti jedou?
Synek momentálně jede v joju a diabolu , umí s tím docela pěkné kousky,ale také si s tím dokázal párkrát označkovat obličej, tak si někdy říkám, aby u nás brzo nezvonili policajti skrze přísnou výchovu.
Natálka jede ve všem. Od módy, make-upu, bižuterie až po hraní hazardních her jakou jsou karty a člověče nezlob se s dědou. Nejvíce ale poslední dobou dominuje malování, to ji baví nejvíc. Samozřejmě za společnosti televize.
Na čem má Natálka a Patrik závislost?
Na všem, co ostatní děti v této době. U syna vládne počítač a chytrý telefon, u Natálky televize,,tedy vlastně jen jeden program – Disney Channel. Samozřejmě společnou závislostí jsou sladkosti, v těch se dostali tak daleko, že už je musíme i schovávat.
Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Jakoukoli aktivitu, u které se můžeme umazat a donést z ní nějaký vzorek nečistot domů.
Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Průšvihů bylo víc; postupem času se měnilo jejich pořadí co do závažnosti. Od vhození podepsaných výkresů do keře na konci školního roku, po zařazení do statistik žhářů, kdy jsem za pomoci hořící svíčky ve výtahové šachtě čekal, až všichni z paneláku odejdou do práce a já budu moci jít v klidu místo školy domů.
Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Když jsem jako malý kluk navštívil náš zimní stadion, kdy hrál Prostějov proti nějakému klubu z Norska . Když Norové odjížděli, házeli nám jejich mince z okna a já jednu chyt a nějaký starší kluk mě bez okolků srazil k zemi a sebral mi ji. Brečel jsem a najednou se autobus zastavil.Vyšel z něj jeden z hráčů Norska, podal mi ruku a dal mi jich hned několik.
Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Nejvíc si vzpomínám na červenou formuli F1 a to ze dvou důvodů: 1) byla na dálkové ovládání,tedy jestli se tomu dá tak říci – ovladač s volantem, 2-metrový bovden a v něm lanko, které tahalo za kola doleva a doprava a 2 tlačítka,zelené dopředu, červené zpátečka 2) bráchové dostali modrobílý autobus na dálkové ovládání a na něm bylo napsáno mléko. Chtěli pořád měnit a já se jim smál.
Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Já sbíral skoro všechno. Odznaky, krabičky od sirek, céčka… ale nejvíc jsem jel ve známkách.Měl jsem svoje album,ale stejně jsem pořád pokukoval po těch 3 velkých tátových. Tam měl velice staré a pěkné kousky. A tak doufám, že ta alba, co má pořád ve skříni, někdy skončí u mě.
Kam spolu rádi chodíte?
Nakupovat, jezdit na kole, do aquaparku a teď i hrát si ze psem do lesoparku Hloučela.
Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Buďte se svým dítětem co nejvíc, i když je to někdy o nervy, protože se může stát, že s ním nebudete moc být, i když strašně moc budete chtít.
Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Ale jo, šel bych, pokud by to bylo k užitku. Ale vím, že bych si to začal užívat až později. Šup na sedák a do zoologické, šup na vlak a k babičce. Prostě žádné velké vysedávání doma, ale společně poznávat svět.
